Byl jeden kovář, co se zamýšlel nad tím, jak vlastně vypadá Bída, protože on sám ji nikdy nepotkal. „Hm,“ zamumlal, „říkají, že na světě je Bída, ale já jsem ji nikdy neviděl. Rozhodl jsem se jí vyhledat.“ Připravil se na cestu, dal si doma poslední doušek piva a vydal se hledat Bídu.
Kdysi dávno, když lidé vědce ještě za blázny a podivíny měli, žil vzdělanec jménem Blažej. Ten všemožné přírodní úkazy zkoumal a o zvířata i rostliny se zajímal. I sestrojil Blažej podivný přístroj, podobný dnešnímu mikroskopu, kterým pozoroval věci a úkazy, které lidským okem nemůžeme vidět.
Byl jeden dědeček a jedna babička a neměli žádných dětí. „Jdi dědečku do lesa,“ řekla babička, „vysekej tam špalíček a udělej kolíbku: já budu ten špalíček kolíbat, zdali nebude z něho děťátko.“
Byl jeden král a měl tři syny. Jednou je k sobě povolal a řekl: „Milé děti! jste už nyní dospělí; máte čas, abyste se postarali sobě o nevěsty. Udělejte si každý po střelce, jděte na zakázaná luka a vystřelte v rozličné strany.“
Byl jeden král a královna, a měli tři dcery. Ten král onemocněl, i poslal svou nejstarší dceru pro vodu. Ona šla, a když chtěla nabrat vodu, potkala hada: „A hle hle!“ řekl, „vezmeš-li si mě za muže?“
Jedna panna zalíbila se hadovi a sama taky si jej oblíbila. A jeho zámek byl ze samého čistého skla, celý z křišťálu.
Jednou se oženil sedlák a vzal si ženu z druhé vsi. A v jeho stavení zůstávali taky ještě otec, matka a jeho mladší bratři.