Štítek: Tradiční pohádky

Seděl jednou sekáč u příkopu vedle cesty a pochutnával si na chlebu. Najednou z lesa vyběhl vlk a bežel přímo k sekáčovi. Zastaví před ním a ptá se ho: „Co to máš, člověče?“

V jedné daleké zemi žil král. Jeho království bylo veliké, plné hlubokých lesů, širých polí a luk. Všechno bylo jak mělo, jen jedna věc krále trápila. Začalo se mu ztrácet z luk seno. Královští sloužící si mohli nohy uběhat, bděli celé noci, ale všechno nadarmo. Zloděje nechytili a kopky také neuhlídali. I dopálil se velice král a slíbil jednu ze svých dcer tomu, kdo toho zloděje chytí. 

Žili jednou dva bratři. Ten starší byl velmi bohatý, jak už to tak někdy bývá, jako prvorozený zdědil po rodičích statek, pole a lesy po rodičích, ale ten mladší nedostal nic, zůstal chudý. Přišel velký svátek. Hospodyně na vesnici vařily, pekly, smažily. U chudáka ve spíži neměli vůbec nic, ani malá myšička by se tu neuživila. 

Kdysi dávno zněl zpěv písní všech ptáků na světě stejně. V říši ptáků byl z toho veliký zmatek. Nebohý holub se zaposlouchal do krásné písně a myslil si, že to zpívá jeho milá holubička. A to dravý sup jej lákal do svých drápů. Nebo když vrabčáčci svolávali svá mláďata, vždy jiná k nim přiletěla. 

Bednář sbíjel na louce u lesa velikou díži. Už ji měl skoro hotovou, jen něco málo zbylo přihoblovat.  Vtom, uslyšel praskat větve, otočil se a uviděl, jak se přímo na něj žene medvěd. Vůbec netušil, co si má počít. Jestli vzít nohy na ramena nebo vylézt na strom. Však jej medvěd dohoní, ba i na strom vyleze. 

Jednou přiletěl vrabec na panský  dvůr a začal klovat zrní. Poskakoval si to po trávě, zrníčko po zrníčku sezoboval. Ale za rohem na něho šíhal hospodářův kocour. Najednou vyskočil a lapl vrabce.