Za dávných časů, když země ještě pustou krajinou byla a lidí na světě bylo málo, vydal se z dalekých dunajských krajin starý muž jménem Slovan se svými třemi syny, aby ve světě větší štěstí našli, nežli jim bylo dáno ve vysokých karpatských horách.
Štítek: Tradiční pohádky
Rubriky
Dobré děti
Bůh se rozhněval na lidi, že si nevážili jeden druhého a na celou zemi poslal po několik let po sobě veliké sucho. Lidé na jaře zaseli obilí, ale nic se neurodilo a nastal veliký hlad.
Rubriky
Čtyři hudebníci
Čtyři hudebníci se v noci vraceli z veselky, na které vyhrávali pro svatebčany a tanečníky. Šli kolem trosek starého hradu. Měsíc ozařoval zdi zříceniny, z rozbitých oken splývaly stíny.
V chudé chalupě žil jeden chalupník se svou ženou. Měli spolu čtyři děti – tři syny a nejmladší dcerušku, která byla laskavost sama. Ale chlapci byli darebáci. Všemožné lotroviny vymýšleli a neposlechli by, ani samotného čerta. Rodiče s nimi měli jen samou starost a trápení.
Rubriky
Žabí princ
V jednom dalekém království žil král a ten měl syna a dceru. Princezna byla krásná a milá, jak se na pravou princeznu sluší. Princ byl hodné povahy, ale často velmi nerozvážný a horlivý.
Rubriky
Kouzelný páv
Žilo bylo pět bratrů. Jinoši to byli šikovní, žádná práce jim nebyla cizí a srdce z kamene také neměli. A jak už to tak u bratrů bývá, nejmladšímu z nich se pořád posmívali a za nejhloupějšího ho měli. Jankovi, tak se nejmladší bratr jmenoval, dávali vždy tu nejhorší práci, kterou starší dělat nechtěli a které se vyhýbali.
Rubriky
O Malínkovi
Už je tomu velmi dávno, kdy v nuzné chalupě žil chudý hrnčíř se svou ženou a sedmi syny. Žádný z nich vysoký a statný chlapec nebyl, ale ten nejmladší, Malínek mu říkali, byl z nich nejmenší.
V časech dávných žil jeden velmi bohatý král, který měl čtyři syny. Když první tři synové dospěli a stali se z nich udatní princové, rozhodl se, že je pošle do světa na zkušenou. Nejmladší syn musil zůstat doma s otcem a pilně studovat.
Kdysi dávno se jedněm hodným lidem narodila dceruška. Její laskavost a dobrota neměla konce a pro ostatní by svůj život obětovala. Ale jak už to tak bývá, neštěstí nechodí
po horách, ale po lidech.
Rubriky
Mráz a Mrazivec
Žil na světě starý šedivý Mráz. A ten měl syna, mladého Mrazivce. Starý Mráz dohlížel na své zimní hospodářství. Kde bylo třeba, přisypal trochu sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici. Ale jeho synek Mrazivec se mu jen vysmíval a opovrhoval jeho prací. „Jsi už starý, otče! A slabý jako moucha. Kdybych mohl rozhodovat, přivolal bych takovou vánici, až by ohýbala stromy! A nafoukal bych tolik sněhu, že by zvíře ani člověk nemohl po zemi se projít.“