Je už tomu dávno, kdy na knížecím panství sloužil starý myslivec. Se svou ženou žili spokojeně a v lásce vychovávali tři syny – Ondřeje, Jindru a Tomáše. Všichni synové byli po otci učení střelci, ten nejmladší Tomáš byl ze všech nejlepší a na honech se často stával čarostřelcem.
Čtyři hudebníci se v noci vraceli z veselky, na které vyhrávali pro svatebčany a tanečníky. Šli kolem trosek starého hradu. Měsíc ozařoval zdi zříceniny, z rozbitých oken splývaly stíny.
Daleko za sedmi horami a sedmi řekami ležel starobylý hrad, vypínající se na vrcholu temného kopce jako starý strážce zapomenutých časů. Hrad byl domovem mnoha tajemství, ale nejzvláštnější ze všech bylo strašidlo jménem Gustav. Na rozdíl od ostatních strašidel, která brouzdala po hradě v noci, hledající koho vystrašit, Gustav miloval klid. Jeho dny byly plné četby knih o dávných civilizacích a poslechu klidných melodií na starém gramofonu.
V Libenicích v ovčárně zdržoval se taky Raráš, ale tu mu říkali Šetek. Vypadal jako malý klouček, jen že měl na rukou i na nohou pazourky; a mnoho veselých kousků si tam o něm vypravovali.
V Běcharech byl jeden sedlák, kterému říkali kmotr Palička. Ten jednou šel do Kopidlna na trh a našel v poli pod hruškou kuře; bylo černé a zmoklé, třáslo se zimou a típalo.
Byl jeden chudý hoch sirotek, neměl otce ani matky, a aby se uživil, musel jít k někomu do služby. Dlouho chodil, nikde nemohl služby najít, až jednoho dne přišel k nějakému stavení o samotě pod lesem.