V dalekém království, kde se večery táhly dlouho do noci pod zlatavým světlem zapadajícího slunce, žila malá princezna jménem Linda v hradě obklopeném krásným lesem. V tomto lesním království, kde stromy šeptaly příběhy a zvířata mluvila jako lidé, měla Lina nejlepšího přítele – malého a odvážného draka jménem Fík, který místo ohně foukal bubliny plné snů.
Byl jednou král a měl jedinou dcerušku. I dal vyhlásit, kdo by udělal takovou loď, která by chodila po zemi i po vodě, tomu že by svou dcerušku dal. Tak byl taky sedlák a měl tři syny, dva starší, kteří se za moudré vydávali a třetího nejmladšího, kterého za hloupého měli.
Jednou se potkalo Štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!“ řeklo Štěstí. Rozum byl tedy ještě nezkušený a nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi lepší než já.“