Byl jednou jeden slavík a slepýš, každý měl jen jedno oko. Dlouho spolu žili pokojně a harmonicky v jednom domě.
Jednoho dne však byl slavík pozván na svatbu a řekl slepýšovi: „Byla jsem pozvána na svatbu a nechci tam jít jen s jedním okem. Byla bys tak laskavá a půjčila mi své oko? Zítra ti ho vrátím.“
Slepýš jí ze své dobrotivé povahy oko půjčila. Když se však slavík následující den vrátil, zalíbilo se jí mít dvě oči a vidět na obě strany, a tak odmítla slepýšovi jeho oko vrátit. Slepýš přísahala, že se pomstí slavičím mláďatům a jejich potomkům. Slavík odpověděl: „Tak se mě pokus najít.
Postavím si hnízdo v lípě,
tak vysoko, tak vysoko, tak vysoko.
Nikdy mě nenajdeš,
ať se snažíš sebevíc.“
Od té doby mají všichni slavíci dvě oči a všichni slepýši žádné. Kamkoli si slavík postaví své hnízdo, vždy pod ním v křoví žije slepýš. Neustále se snaží vyšplhat na strom, propíchnout vejce svého nepřítele a vypít jejich obsah.