Ptáčník lapil vránu, a když ji přinesl domů. Vrána však prosila, aby ji zase pustil, že mu bude nadhánět ptáky a že ho šťastným učiní.
I pustil ji a vrána mu druhý den nadehnala dva papoušky. Dověděl se o nich veliký kníže, ptáčníkovi je odňal, a knížeti pak je zase vzal král, a pro ptáčníka si poslal. Rozkázal mu, aby mu chytil tu mámu těch papoušků. Vrána mu poradila, kterak má učiniti, a tak šťastně mámu chytil a králi donesl. Král mu dal dobrou odměnu.
Po některém čase rozkázal král, aby mu ptáčník vyhledal paní těch ptáků. Vrána poradila, aby si vyžádal od krále loď plnou ženských oděvů, ty aby po světě prodával, že ta paní taky přijde kupovat. Když se to skutečně stalo, a ta paní na lodi šaty prohlížela, dala vrána znamení, a ptáčník zavezl tu paní ke králi, jenž si ji velmi zamiloval. Ale král byl starý a nová sultánka velmi nespokojena. Chtěla se ptáčníkovi se pomstít přemluvila krále, aby ho poslal hledat polovici prstenu, kteráž jí byla tehdáž upadla do moře, když ji ptáčník odvážel.
Opět poradila vrána, aby si vyžádal od krále sto kilo vápna. Když pak s tím vápnem přijel na místo, kde tu pannu jal, musil je vysypati do moře, moře se rozjasnilo a vrána tu polovici prstenu na dně našla. Král se chtěl s tou pannou zasnoubiti, ale ta k tomu jinak svoliti nechtěla, jedině, že by ptáčníka vyhodil z panství. Král souhlasil, oznámil mu, že se musí odstěhovat. I vyžádal sobě ptáčník, jakož ho vrána zase naučila, aby mu král ještě dovolil se dobře projet na koni. Když se projel a kůň byl zapocen, namazal se ptáčník jeho pěnou z potu a za chvíli se z něj stal zdravý a krásný dvacetiletý jinoch. Králi se taky zachtělo býti mladým, i učinil ptáčníka velikým knížetem, aby mu to tajemství oznámil. Ptáčník mu poradil, aby se dobře na koni projel, pak aby se namazal koňskou pěnou. Král tak učinil a při projížďce z koně spadnul.
Potom udělali ptáčníka králem a ta panna stala se jeho královnou.