Jeden otec měl tři dcerky; ty jednou máchaly na řece prádlo. Jel tudy králův syn.
Jedna povídá: „Kdybych já se za toho králevice vdala, tehdy bych jedinkou jehličkou obšila celý dvůr.“ Druhá povídá: „Kdybych já se za toho králevice vdala, tehdy bych jedinkou houskou nakrmila celý dvůr.“ A třetí povídá: „Kdybych já se za toho králevice vdala, tehdy bych mu porodila dva syny: měli by každý na čele po měsíci a v týle po hvězdičce.“
Tu přijel král a vzal si tu, která řekla: „porodila bych dva syny“; i byli spolu živi rok, dvě léta a ona otěhotněla. Král odejel a přikázal matce své: co Bůh mé žence dá, to nechť vychová.
Odejel na dvacet mil a jeho žena mezitím porodila dva syny: na čele měli po měsíci a v týle po hvězdičce. Žena napsala muži psaní, že se jim narodili dva syni: na čele mají po měsíci a v týle po hvězdičce. Pacholík to psaní jemu nesl, a přišel na nocleh k její sestře, ale nevěděl, že to sestra jeho paní. I lehl si spát; a v tom ona mu psaní vzala, otevřela, a kde bylo napsáno: na čele po měsíci a v týle po hvězdičce, to vyškrabala a místo toho napsala, že to není ani ještěrka ani had, a že se neví, co to porodila. Ten člověk došel ke králi a podal mu psaní. Král je přečetl a řekl: „Co se narodilo, to se musí vychovat.“
Ten člověk šel potom zase zpátky a zastavil se tam opět na nocleh; ona mu opět vzala psaní, otevřela, a co král napsal, vyškrabala a napsala tak: vyžeň své dva syny.
Když pak ten posel přišel, králova žena přečetla psaní a počala plakati; bylo jí líto toho, že ti krásní synkové mají býti vyhnáni. Na jejich památku nasadila na na nádvoří dva javory. Na každém byla jedna zlatá a jedna stříbrná halúzka. A když král přijel domů a zanevřel na svou ženu, proto že ty děti vyhnala bez něho.
Král se potom opět oženil, i vzal si sestru své první ženy. Když spolu byli, tehdy ona mu řekla: „Můj muži nejjasnější! kdybychom ty javory dali poraziti a dali si z nich udělati postel.“ A po některém čase řekla opět: „Ach, muži můj nejjasnější! rozštípejme tu postel a spalme ji, a popel vysypejme na cestu.“ I hnal tudy ovčák ovce; jedna ovce zaběhla a nadýchala se toho popela a přivedla potom na svět dva beránky: měli na čele po měsíci a v týle po hvězdičce.
Tehdy ta druhá královna nenáviděla ty beránky, i dala je ostříhat a z vlny udělat svetry. A ta první králova žena si jeden svetr koupila a z toho otěhotněla a porodila dva syny: na čele měli po měsíci a v týle po hvězdičce.
Ti synové rostli a rostli, ale měli vždy na hlavě čepičky, nikdy jich nesundali. I zachtělo se jednou tomu králi, aby mu někdo přišel pohádky povídat; a oni mu tam řekli: jsou tu dva bratři, ti umějí povídati pohádky. Tehdy pro ně poslali a oni přišli. I začali povídati pohádku: „Byl jeden král a královna; královna porodila dva syny, měli na čele po měsíci a v týle po hvězdičce. Král zatím byl odejel na lov, i napsala mu královna psaní a poslala. Posel zašel na noc k její sestře; ona to psaní vzala, otevřela a napsala, že to není ani ještěrka ani had, a že se neví, co to královna porodila. Král přečetl psaní a odepsal, aby královna vše vychovala, ať je to cokoli. Posel, jda domů, opět se tam zastavil, kde byl na noclehu. A ona zas otevřela psaní a napsala, aby syny vyhnala než se vrátím. Tehdy ona tam učinila a místo nich na nádvoří zasadila dva javory, měly zlaté a stříbrné větvičky. Ta zlá sestra na to naléhala, aby je porazili a z nich udělali postel; a když se na ni položila spát, začalo se jí těžko dělati; i nařídila, aby tu postel rozštípali a spálili, a popel aby vysypali ven. Hnal tudy pastýř ovce; jedna ovečka něco toho popele nadýchala a stala se březí, i přivedla potom na svět dva beránky: měli na čele po měsíci a v týle po hvězdičce. Ta druhá královna dala ty beránky ostříhat a uplést z vlny svetry. I koupila si tvoje první žena tento svetr a jak jej nosila, otěhotněla a porodila dva syny: mají na čele po měsíci a v týle po hvězdičce.“ Při těch slovech ti dva chlapci se poklonili, čepičky smekli, tak že celý pokoj byl ozářen. — Tu druhou ženu dal král vyhnat na hony daleko, a první sobě vzal a byl s ní šťastně živ.