Šel jednou pán na své robotníky dohlédnout, zda svou práci dělají dobře a nijak ji nešidí. Vyšel tedy ze svého statku směrem k polím. Tu se k němu přidal kulhavý čert a vykračoval si to s ním po pěšině mezi poli. Pán se nejprve polekal, ale potom mu řekl: „Víš co, pojď se mnou. Aspoň robotníci uvidí, že sám čert je mým kamarádem a budou se mě bát ještě víc.“
Chvíli šli vedle sebe a tu viděli pasáčka vepřů. Najednou největší vepř vběhl do brambořiště a začal rozrývat rypákem řádky. Pasáček běžel za ním co mu nohy stačily a křičel na něj, div se nedal do pláče: „Vrať se, všechnu nať rozmačkáš! Čert, aby si tě vzal!“
„Proč si ho nevezmeš?“ ptal se pán čerta. „Vždyť sám pasáček ti dává nejstatnějšího vepře ze stáda, máš to ale štěstí.“ „Inu, rád bych,“ odvětil čert, „ale pasáček to nemyslel od srdce. Řekl to, protože se bál tebe
a tvého trestu.“
Pán a čert šli dál. Když procházeli kolem selského políčka, uslyšeli plakat malé děťátko. Hned vedle žala jeho matka žito. „Klasy jsou už zralé, co nevidět se začnou sypat. Musíme je sklidit! A ty jen křičíš a křičíš!“ bědovala dítěti matka. „Táta celé boží dny hřbet na panském ohýbá a já se musím o vše postarat sama, a ty mě tady budeš ještě srdce drásat? Aby tě všichni čerti vzali!“
Pán šťouchl do čerta: „Slyšels? Matka sama ti dala své nebohé dítě. To mně se státi, vychoval bych z něj čeledína a ten by mi zadarmo sloužil.“
„I což, také bych rád bral, vychoval bych jej peklu pro radost, ale nemohu,“ řekl na to čert, „matka to nemyslila vážně, jen se podívej.“ Pán se otočil směrem k selskému políčku, kde žena žala. Ta mezitím zahodila cep do žita a držela své dítě v náruči, hladila jej a laskavým hlasem jej konejšila.
Pán s čertem šli dál pěšinou, až došli k největšímu panskému poli, kde robotníci sklízeli pšenici. Tu kterýsi z nich zahlédl pána a jen tak pro sebe si zamumlal: „Podívejme, pán nás přišel zase holí popohánět. Aby si jej už ďas do horoucích pekel odnesl!“
Nyní šťouchl čert do pána: „Tohle je na tebe!“
„Co to povídáš?“ zděsil se pán. „Však oni tlachají pomluvy, jak babky na tržnici, jen aby za práci nemusili pořádně vzít, holota jedna nevděčná!“
„Vůbec ne,“ pravil čert. „Tohle mu šlo od srdce. A když je tomu tak, jsi můj, člověče!“
Čert chytil pána a zmizel s ním rovnou do horoucích pekel, přesně tak, jak si zasloužil.