Žilo bylo pět bratrů. Jinoši to byli šikovní, žádná práce jim nebyla cizí a srdce z kamene také neměli. A jak už to tak u bratrů bývá, nejmladšímu z nich se pořád posmívali a za nejhloupějšího ho měli. Jankovi, tak se nejmladší bratr jmenoval, dávali vždy tu nejhorší práci, kterou starší dělat nechtěli a které se vyhýbali.
Už je tomu velmi dávno, kdy v nuzné chalupě žil chudý hrnčíř se svou ženou a sedmi syny. Žádný z nich vysoký a statný chlapec nebyl, ale ten nejmladší, Malínek mu říkali, byl z nich nejmenší.
V časech dávných žil jeden velmi bohatý král, který měl čtyři syny. Když první tři synové dospěli a stali se z nich udatní princové, rozhodl se, že je pošle do světa na zkušenou. Nejmladší syn musil zůstat doma s otcem a pilně studovat.
Kdysi dávno se jedněm hodným lidem narodila dceruška. Její laskavost a dobrota neměla konce a pro ostatní by svůj život obětovala. Ale jak už to tak bývá, neštěstí nechodí
po horách, ale po lidech.
Žil na světě starý šedivý Mráz. A ten měl syna, mladého Mrazivce. Starý Mráz dohlížel na své zimní hospodářství. Kde bylo třeba, přisypal trochu sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici. Ale jeho synek Mrazivec se mu jen vysmíval a opovrhoval jeho prací. „Jsi už starý, otče! A slabý jako moucha. Kdybych mohl rozhodovat, přivolal bych takovou vánici, až by ohýbala stromy! A nafoukal bych tolik sněhu, že by zvíře ani člověk nemohl po zemi se projít.“
V jednom městě žila mladá dívka, která byla velmi chudá, ale krásná byla jako růže. Každý na ní mohl oči nechat. I vyhlédl si ji jeden bohatý jinoch a vzal si ji za manželku. Žili spolu šťastně. Ale jinochova matka, která byla velmi zlá, nevěstu ráda neměla a jejich štěstí jim nepřála.
Žil byl jeden král. Už od kolébky mu všichni říkali, že je nejchytřejší na světě, ale když dospěl v muže nemohl si kvůli tomu najít k sobě ženu, protože hledal jen dívku k sobě rovnou. Tedy tu, která byla nejchytřejší z celého království.
I stala se taková nemilá věc. V jedné rybářské vesnici byl velmi špatný rok. Úlovků bylo málo a osada k jaru už toho moc ve spížích neměla. Když nejsou ryby, hladoví tím všichni lidé ve vesnici. I radili se všichni rybáři, co budou dělat. Vyjet na moře ještě nemohli, protože nenastal ještě ten správný čas. Ale když nic nevymyslí, nastane hladomor.
Žil byl jeden sedlák, měl už jen dcerušku, a pak se zase oženil. Macecha dcerušku nenáviděla a přemýšlela, jak by ji mohla vyhnat.
Žil byl jeden voják. A když dokončil svou službu, vydal se do širého světa. Šel tam, kam ho nohy táhly. Brzy ho však přepadl hlad, ale žádné vesnice ani město v blízkosti nebylo. I pomyslel si voják: „Kdybych alespoň někoho potkal! Možná, že by se o kousek soustíčka podělil!“