Jednou zdálo se jednomu vlkovi, že dostane dobrou svačinu, a to se mu taky vyplnilo. Vstal ze svého brlohu, šel nějakou stezkou a našel sádlo. I podíval se na ně a řekl k sobě sám: „Vždycky říkají, že sny jsou vítr, a přece mi se jednou sen vyplnil.“
Tři citrony
Dávno tomu, co žil jednou jeden starý král, který měl jednoho jedinkého syna. Tohoto syna zavolal jednou před sebe a takto němu promluvil: „Synu můj! vidíš, že mi hlava obělela; dnes, zítra zavru oči a ještě neznám, v jakém stavu tě zanechám. Ožeň se, synu můj! abych ti požehnal dříve, než mi oči zatlačíte.“ Syn nic neodpověděl,ale velmi se zamyslil; otcovu vůli by ze srdce rád byl vyplnil, ale nebylo děvčete, které by mu bylo srdce jeho ranilo.
Bylo — nebylo: byl jednou jeden král, který se rád honil po lesích za zvěří. Jednou taky se pustil daleko za jelenem a zabloudil. Byl sám a sám; přišla noc a král byl rád, že našel na mýtině chalupu. Bydlel tam uhlíř. Král povídá, jestli by ho chtěl z lesa na cestu vyvést, že mu dobře zaplatí.
Čtyři bratři
Jeden myslivec měl čtyři syny; a synové chtěli jít do světa. Jak bylo každému přes šestnáct let, povídali tatínkovi: „Půjdeme do světa, otče! Prosíme vás, dejte nám na cestu peněz.“
Slunečný kůň
Smutná a temná jako hrob byla jednou jedna krajina, neboť v ní boží slunce nikdy nezasvítilo. Ale byl tam jeden král, a ten král měl koně se sluncem na čele, a toho svého slunečného koně dal voditi po té tmavé krajině od jednoho konce ke druhému, aby tam lidé bydliti mohli, i svítilo se od něho na všecky strany všude, jako za nejkrásnějšího dne.
Za starých časů, když ještě Pán Ježíš a svatý Petr spolu chodili po světě, přišli taky jednou na večer k jednomu kováři a prosili o nocleh. Ten kovář je hned ochotně přivítal, hodil kladivo, jež držel v ruce pod nákovadlo a vedl je do světnice; na to pak šel a dal jim nastrojit dobrou večeři.
Jirka s kozú
Bül jeden král a měl ceru, a von ji nemoh žádnej rozesmít, vona büla dycky smutná. Tak ten král poudali, hdo hudělá, aby se hvona zasmíla, že mu ji dějí. Tak von byl jeden pastýř a měl syna, říkali mu Jirka.
Kmotřenka Smrt
Byl jeden člověk velice chudobný na světě, a dostal chlapečka. Žádný mu nechtěl jíti za kmotra, že byl tuze chudý. Otec si povídá: „Milý Bože, tak jsem chudobný, že mi nikdo nechce posloužiti v té věci; vezmu chlapce, půjdu, a koho potkám, toho poprosím za kmotra, a jestli nepotkám žádného, kostelný mi přece snad poslouží.“
Byl jeden král a byl už starý a neměl než jednoho syna. Jednou toho syna k sobě povolal a řekl mu: „Můj milý synu! víš dobře, že zralé ovoce opadává, aby udělalo místa jinému.
Bylo jednou malé hezké děvčátko, a to měl každý rád, kdo se na ně jen podíval. Ale nejradši je měla stará babička. Ta už ani nevěděla, jak by ještě mohla svoje děvčátko ještě víc potěšit.