Byl jednou nějaký hrabě. Ten hrabě měl tři dcery a sto prasat. A v tom okolí byl drak, a hrabě musel jemu každý den dávat po jednom praseti. I dal ten hrabě rozhlásit, našel-li by se takový člověk, který by ty prasata pásl a který by je všecky domů přihnal, aby ani jedna nechyběla, že by dostal za ženu jeho dceru, kterou by chtěl.
I našel se takový člověk a řekl:
„Já budu pást, a všecky je domů přiženu, ale dej mi tři bochníky chleba, tři polůvky kořalky a jednoho sluhu.“
A byl to zcela prostý člověk v haleně.
Tehdy šel a nesl si svou potravu i hnal svině před sebou.
Když přišli na místo, řekl sluhovi:
„Dejme tu potravu tam pod ten strom.“
I udělali tak, a všechny prase se rozběhly. Tu najednou začal foukat vítr a přišel tříhlavý drak i řekl tomu člověku:
„Snadno můžeš tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, také tak budu silný.“
A skutečně, snědl to i vypil, a opil se. Když se tak potácel, tehdy ten člověk přišel a všecky tři hlavy mu setnul, a potom šel prasata dohromady shánět; i přišel k měděnému zámku, který se pomalu otáčel na stračí nožce.
On řekl:
„Stůj, zámku! já jsem toho zámku pán.“
A hned zůstal stát. I vyšla z něho nějaká baba, a on jí řekl:
„Dobrý den, matičko!“
A ona mu odpověděla:
„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! na prášek byla bych tě rozdrtila; ale když jsi mi tak řekl, tehdy pojď sem do světnice. Tam za trámem najdeš měděný proutek a v stáji tři koně. Když budeš chtít na těch koních jet, vezmi jen ten proutek a koně uhoď, a poletí povětřím.“
Dobře. I vzal ten proutek a hnal svině domů.
A hrabě už vyhlížel oknem, měl starost, žene-li všecky svině, čili nežene, a jeho tři dcery také vyhlížely. I počítal svině, a vskutku, byly všecky. Tu si myslil, kterak to může být?
I prosily ho ty dcery, aby jim ten proutek dal, ale on to zřídil tak, že jej dostala nejmladší.
Přišel druhý den a hrabě se ho tázal:
„Co chceš, abych ti dal s sebou?“
On odpověděl:
„Jiného nic, nežli šest bochníků chleba, šest polůvek vína a šest polůvek kořalky.“
I dal mu to. Tehdy on šel se sviněmi, ale už jich před sebou nehnal, nébrž jen pískal a všecky svině šly za ním.
Když tam přišel, dal tu potravu pod jeden strom a řekl svému sluhovi:
„Pojď, poodejdeme tamhle dále, lehneme si a budeme hezky zticha, drak přijde též.“
A vskutku, za malou chvilku začal vítr foukat a přišel drak, a měl šest hlav.
I řekl tomu pastýři:
„Což si myslíš, usmrkánku, že mě taky zabiješ jako mého bratra? Ale ty můžeš snadno tak silný být, když tolik sníš; však až já to sním, také tak budu silný jako ty.“
A vskutku, snědl to a vypil, ale také se opil. Tu skočil pastýř a usekl jemu všech šest hlav.
Potom šel dále lesem a přišel ke stříbrnému zámku. Ten také se otáčel na stračí nožce. Aby do něho mohl, řekl mu:
„Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“
A hned zůstal stát. Tu vyšlaz něho nějaká baba, a on jí řekl:
„Dobrý den, matičko!“
Ona mu odpověděla:
„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek rozdrtila; za to však máš tam ve stáji šest koní a šest stříbrných sedel a šest stříbrných uzd, a ve světnici za trámem najdeš stříbrný prut. Až budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně uhoď, a poletíš ještě rychleji povětřím, nežli na prvním koni z měděného zámku.“
I vzal si ten prut a šel pro svá prasata. Když je našel, jen zahvízdnul a všecky svině šly za ním samy domů.
Hrabě už zase vyhlížel oknem a dcery jeho též. I počal prasata svá počítat, a vskutku byly všecky. Tu si myslil hrabě, kterak to, že může vždycky všechny domů přihánět?
A všecky tři dcery prosily ho, aby jim ten stříbrný proutek dal; ale on to zřídil tak, že jej zase dostala nejmladší.
„Počkej,“ pomyslil si hrabě, „pošlu s tebou svého sluhu, aby mi všecko pověděl, kterak to.“
A tak se také stalo.
Hrabě ptal se ho pak také třetí den, co chce, aby mu dal s sebou na pastvu.
A on odpověděl, že jiného nic, než toliko dvanáct bochníků chleba, dvanáct polůvek vína a dvanáct polůvek kořalky. I nemohli toho ani sobě nést, ale vezli si to, on a jeho sluha, na vozíku.
Tu šel také za nimi hraběcí sluha; ale když tam přišli, tehdy on hned řekl svému sluhovi:
„Nechme toho všeho, co máme, tuhle pod stromem a pojďme tamhle dál, a musíme být velmi zticha, protože drak také přijde.“
A svině všecky se rozešly.
Za malou chvilku počal vítr foukat a začalo pršet, a tu přišel drak, měl dvanáct hlav, a uhodil svým ocasem tak po tom sluhovi, že skorém upadl, i řekl:
„Jsi tu, usmrkánku, který jsi mé dva bratry zabil? a myslíš, že mě taky zabiješ? toho nebude!“ A potom řekl: „Věřím, že můžeš tak silný být, když tolik toho sníš a vypiješ: ale povídám ti, že teď já to všecko sním a vypiju, a pak běda tobě!“
A vskutku, drak začal jíst a pít, ale začal také být opilý a se potácet.
Tu ti dva vyskočili a začali drakovi hlavy utínat. Ale skorem by jim byl drak odolal, a s velikou těžkostí usekli jemu dvanáctou hlavu.
Tu šel ten sluha domů a pověděl hraběti, jak se přihodilo. A ten pastýř šel potom dále lesem a přišel ke zlatému zámku, který se též otáčel na stračí nožce.
„Stůj, zámku! já jsem tvým pánem.“
A zámek hned zůstal stát, a vyšla z něho nějaká baba.
„Dobrý den, matičko!“
A ona mu odpověděla:
„Věz, kdybys mi byl neřekl: dobrý den, matičko! byla bych tě na prášek roztrhala; ale za to, že jsi mi tak řekl, jdi do jedné světnice, a najdeš tam zlatý prut, a ve stáji najdeš dvanáct koní a dvanáct zlatých sedel a dvanáct zlatých uzd, a když budeš chtít jet, tehdy jen tím prutem koně švihneš, a ještě rychleji poletíš povětřím, nežli na koni ze stříbrného hradu.“
Potom šel, zahvízdnul sviním, a svině šly pěkně v pořádku všecky domů za ním.
Když přišel domů, tehdy hrabě a jeho dcery začaly ta prasata zas počítat, a věru, všecky byly. A ty tři dcery prosily ho neustále, aby jim ten proutek dal; ale on to zřídil zase tak, že jej dostala nejmladší.
A tak nyní měla všecky tři pruty.
Ale hrabě začal nyní litovat, že má dceru svou dát takovému sprostému pastýři za ženu; protože nevěděl, že má ten pastýř takové tři zámky. I poručil, aby ještě tři zlatá jablka dali na věž, a řekl, kdo by ta jablka sundal, tak že by kůň jeho tak vysoko vyskočil, tomu že by svou dceru dal.
Tehdy začali všickni páni krmit koně své pšenicí a kukuřicí. Když pak ten den přišel, vypravilo se tam mnoho pánů na svých koních; a věru, někteří z nich i na dva sáhy vysoko vyskočili; ale co jsou dva sáhy na celou věž!
I stál tam ten pastýř v koutě a řekl:
„Prosím, moje panstvo! mohu-li pak já také jít se svým koněm? můj kůň se tamhle pase na obilí.“
A oni si myslili:
„Kterak by tvůj kůň tam doskočil? naše koně lepší obrok žerou a nemohou tam vyskočit!“
I dovolili mu. Tehdy on si šel pro svého koně, oblekl na sebe měděný oděv a šel.
Ale na mou věru, nejel po zemi, než povětřím! A když tam přijel, tu se svým koněm ihned věž přeletěl, jedno jablko vzal a hned zas ujel, měděný oděv se sebe svlékl a oblékl si svou halenu, a to jablko schoval si do rukávu a šel domů. A nikdo nevěděl o tom, že on byl to jablko sundal. Tu dal hrabě podruhé rozhlásit, kdo to jablko s věže sundá, že dostane jeho dceru.
I sešlo se zase mnoho pánů, ale ani jeden ho nemohl sundat. Tehdy on opět přišel a řekl, aby mu dovolil je sundat. A on mu odpověděl, že může.
Tu potom šel a oblékl na sebe stříbrný oděv a to druhé jablko také sundal a hned zas ujel, stříbrný oděv se sebe svlekl, oblékl si svou halenu a šel domů.
A po třetí to také tak udělal: oblekl na sebe zlatý oděv a sundal třetí jablko.
A tak mu hrabě nyní musil dceru dát. Tehdy se oženil a měl tři zámky a byl nyní velikým pánem.