Bylo jednou jedno království, ve kterém vládl král Dobromil s královnou Dobromilou. Ti měli jedinou dceru Květušku, která byla tak krásná, že se jí žádná z okolních princezen nemohla rovnat.
Král s královnou vládli moudře a spravedlivě a svůj lid drželi v míru a pokoji. A lidé v jejich království si žili šťastně a spokojeně. Ale sami velký zármutek v srdci měli. Velice toužili po vnoučeti. Ale krásná princezna se do vdávání neměla.
V sousední zemi panoval král Kazimír, který ustavičně válčil a dobýval cizí území. Ten si usmyslel, že získá princezninu ruku. A tak poslal do Dobromilova království své posly. Ale princezna o králově nabídce nechtěla ani slyšet. Poslala tedy královi omluvný dopis. Ten jak jej uviděl, velmi se rozzuřil a dopis zlostí roztrhal. Chtěl se princezny i s celým královstvím mermomocí zmocnit. Shromáždil tedy velké vojsko a vytáhl s ním do boje.
I strhla se velká bitva. Vojáci krále Dobromila bránili svou zemi jako lvi. A než slunko zapadlo, byl nepřítel zahnán za hranice země. Princezna byla zachráněna. S tím král Kazimír nepočítal. Myslel si, že výhra je předem jasná a o jeho vítězství nebude pochyb.
Za žádnou cenu nechtěl uznat svou porážku, a tak se vydal za čarodějem, který žil v hustém lese nedaleko jeho zámku. Ten mu daroval kouzelný prsten a pravil mu: „Chceš-li princeznu získat, pošli do sousedního království švarného rytíře, který by se princezně zalíbil. Jakmile jí navlékne prsten, bude jej muset poslouchat a následovat, kam bude rytíř chtít. Ten ti ji potom přiveze!“ Král tedy vybral nejvhodnějšího rytíře, který byl nejen dobrého chování, ale také pohledný a ušlechtilý.
Ale král se přepočítal. Květuška ani okem o rytíře nezavadila, ani slůvko mu nevěnovala. Tak vymyslel rytíř lest. Zahodil prsten v zámecké zahradě, aby jej zahradník našel a myslel si, že jej ztratila princezna, která se tu ráda procházela. Když zahradník prsten našel, hned jej odnesl princezně. Ale ta nebyla marnivá, jak si rytíř myslel. Prsten si nenavlékla, aby si jej zkusila. Bez zaváhání jej uložila do královské pokladnice, kdyby se jeho majitel našel. I musel rytíř odjet s nepořízenou.
Kazimír byl rozzuřený k nepoznání. Celé noci přemýšlel, jak se královské dcery zmocnit. A tu se uchýlil k pomoci nejhorší. Zavolal si k sobě ďábla. Ten mu slíbil, že když mu smlouvu podepíše a duši svou zatratí, zemi sousední získá. Ale královská dcera jeho nebude, protože její duše je tak čistá, že ani samo peklo nad ní nemá moc. I přesto Kazimír souhlasil a smlouvu s ďáblem podepsal.
Celá sousední země se v tu ránu proměnila v peklo na zemi. Vypukl velký hladomor, lidé utíkali ze svých domovů do širých krajin a bratr neznal bratra. Králi s královnou srdce žalem puklo, když tu zkázu viděli a nový král Květušku ze zámku vyhnal.
Ta putovala po šlechtických statcích a honosných sídlech, ale všude měla dveře zavřené. Až jeden prostý hospodář jí dveře otevřel a přijal ji jako by byla jeho vlastní. A Květuška na oplátku pracovala na statku pilně a svědomitě. Ale srdce její bylo stále v zármutku. Nemohla na svůj lid zapomenout, který místo v blahobytu žil podroben pod vládu zlého krále.
Jeden by si myslel, že bude král Kazimír spokojený. Ale kdepak. Ten nemohl najít pokoje, dokud princezna žije. Nestačilo mu zemi její si podrobit. Vyslal proto do širých dálek své posly a zvědy, aby ztracenou princeznu našli.
Časem princeznu vypátrali a uvrhli ji do vězení, kde měla umřít hlady. Král Kazimír byl konečně spokojen. Ale nebohý lid na svou milovanou princeznu nezapomněl, mnoho statečných mužů a chlapců dnem i nocí princeznu hledali. A mezi nimi i Jindřich, syn statkáře, který tajně Květušku miloval.
Celé týdny prohledával svou zemi, nenechal kámen na kameni. Až princeznu objevil v královské hladomorně. Společně se svými udatnými krajany hrad obklíčili a krásnou pannu vysvobodili.
Zlý král Kazimír chtěl neposlušný lid potrestat, ale to už nestihl. Protože za své zlé skutky byl po právu potrestán. Zapomněl na smlouvu s ďáblem, který si jej právě včas odnesl do horoucích pekel.
A jak to bylo dál? Princezna znovu usedla na trůn a za svého muže si vybrala statečného Jindru, který ji vysvobodil. Jim a celému jejich lidu se opět dařilo tak, jak tomu bylo za vlády jejích rodičů.