Kdysi dávno, když lidé vědce ještě za blázny a podivíny měli, žil vzdělanec jménem Blažej. Ten všemožné přírodní úkazy zkoumal a o zvířata i rostliny se zajímal. I sestrojil Blažej podivný přístroj, podobný dnešnímu mikroskopu, kterým pozoroval věci a úkazy, které lidským okem nemůžeme vidět.
I dozvěděl se o tomto vynálezu bohatý sultán z daleké země a chtěl jej získat pro sebe. Vydal se tedy na dalekou cestu za učencem Blažejem, aby přístroj od něj koupil. Tu dorazil až k učenci, který zrovna něco studoval a pozoroval. I požádal jej, zdali se také může podívat.
Blažej souhlasil a sultán v přístroji uviděl život. Mnoho malých potvůrek, jak běhají tam a zase zpět. Narážejí a strkají do sebe, občas vedle sebe jen tak postojí, jako by si povídaly. Dokonalá kopie lidského života. „To musím mít!“ zvolal sultán. A Blažeji za přístroj zaplatil mnohem více než původně chtěl. Blažej díky přístroji získal neskonalé bohatství.
I zeptal se sultán Blažeje: „Co tak božského jsem od tebe koupil? Co tam zázračného jsi pozoroval?“ „Milý sultáne, nic zázračného ani božského jsi neviděl. Jen pouhou kapku vody z našeho rybníku, která je plná života, plná bezobratlých živočichů, které pouhým okem nelze viděti.“