Jednou se pásl kůň na louce a v povzdálí seděl komár na větvičce keře. Kůň okusoval trávu, až došel ke keři. Jak komár koně spatřil, hned začal svou komáří písničku. Ale kůň se na něj ani nepodíval. „Hej ty, cožpak mě nevidíš?“ ptal se uraženě komár.
„Už tě vidím!“ zvedl hlavu od pastvy kůň. Komár vzlétl z větve, obletěl koně kolem dokola, aby si jej pečlivě prohlédl. „Ty jsi ale statný kousek, kmotříčku! Vždyť ty jsi dokonce větší než já!“
„O něco málo větší jsem,“ pravil kůň.
„To jsi určitě velký silák?“ zeptal se komár.
„Nu, rádlo není lehké, ale nepostesknu si.“
„A zajisté se ani much nebojíš?“ pokračoval ve vyptávání komár.
„No samozřejmě, ocasem se po nich oženu a všechny odletí.“
„A co ovádi? Těch se taky nebojíš?“
„Nu, s ovády to je horší, jsou dotěrní až běda, ale i s nimi si vím taky rady.“ odpovídal kůň.
I začal se komár vytahovat, „Jde vidět kmotříčku, že jsi ještě nepoznal komáří plémě. I když jsi velký jak hrom, my komáři tě velmi lehce přemůžeme!” holeboval na svůj rod komár, Rozkročil se u toho jako pán a jen hruď vypjal směrem ke koni. Ten se podíval na komára a rozesmál se: „I kdyby vás přiletělo kolik chtělo, nepřemůžete mě. Zbytečně se chvástáš, komáre!“
„A přemůžeme!“ pištěl si svou komár, div se nepotrhal vzteky.
„Nepřemůžete!“ odpovídá mu kůň.
Dlouho se hádal komár s koněm. Nakonec kůň pravil: „Víš ty co. Zbytečně se tu mezi sebou hádáme. Svolej tedy své plémě a změříme své síly!“ Komár bez okolků souhlasil. Vyletěl vysoko do vzduchu a zakřičel komáří válečný pokřik. Najednou se ze všech stran začali slétávat komáři. Zakroužili nad pastvinou jako černý mrak.
„Jste tu všichni?“ zeptal se kůň.
„Ano všichni,“ odpověděl hádavý komár.
„Není tedy třeba ztrácet čas. Dělejte jak umíte!“ pravil kůň.
Hádavý komár vyletěl nad komáří mrak a zakřičel: „Hej, mí bratři komáři, vzhůru na nepřítele!“
Komáři přesně podle rozkazu se rozletěli na koně. Bzučeli zlostí a vpíchávali jedno ostré žihadlo vedle druhého do nebohého koně. Kůň si lehl na zem a začal se převalovat po trávě. Válel se, převaloval, dokud celé komáří vojsko nerozmačkal. Naživu zůstal pouze jeden komár.
Jakž takž si narovnal pomačkaná křídla, přiletěl k hádavému komáru a hlásil: „Podle rozkazu jsme zaútočili na nepřítele. Ten byl povalen na zem. Kdyby byli po ruce ještě další čtyři vojáci, kteří by jej drželi za nohy, bylo by dílo dokonáno. Sedřela by naše komáří bojová jednotka koně z kůže!“
„Skvělá práce, vojáku!“ pochválil hádavý komár posledního chudáčka komára a odletěl se pochlubit do lesa: „Vidíte všichni, jací my jsme bojovníci! I koně jsme povalili na zem. Není na světě silnějšího tvora nežli komára!“