Mlynář měl tři syny, mlýn, osla a kocoura. Synové museli mlít mouku, osel přinášel zrno a odnášel mouku, a kocour chytal myši. Když mlynář zemřel, jeho tři synové si rozdělili dědictví.
Nejstarší dostal mlýn, druhý osla a třetí kocoura. Pro nejmladšího už nic nezbylo. Byl smutný a řekl si: „Dostal jsem to nejhorší. Nejstarší bratr může mlít, druhý může jezdit na oslu, co já mám dělat s kocourem? Udělám si z jeho kůže rukavice a bude to.“
„Poslouchej,“ řekl kocour, který vše slyšel, „nemusíš mě zabíjet a dělat si z mé kůže špatné rukavice. Stačí, když mi necháš ušít pár bot, abych mohl chodit mezi lidi. Pak ti brzy pomůžu.“ Mlynářův syn byl udiven, že kocour mluví, ale protože zrovna kolem procházel švec, zavolal ho a nechal kocourovi ušít boty. Když byly hotové, kocour si je obul, vzal pytel, naplnil ho kukuřicí a na vrchu ho opatřil provázkem, aby ho mohl zavázat. Poté si pytel přehodil přes záda a vyrazil po dvou nohách jako člověk.
V těch dnech vládl v zemi král, který měl rád koroptve, ale žádné nemohl sehnat. Celý les byl plný koroptví, ale byly tak plaché, že se k nim žádný lovec nedostal. Kocour to věděl a měl plán. V lese otevřel pytel, rozsypal kukuřici na zem, schoval se za keř a čekal. Brzy se koroptve slétly a jedna po druhé vlezly do pytle. Kocour provázkem pytel zavázal, krkavcům zakroutil hlavami a vydal se do královského paláce.
Stráž zakřičela: „Stůj! Kam jdeš?“ – „Ke králi,“ odpověděl kocour. – „Blázníš, kocour ke králi?“ – „Nech ho projít,“ řekl druhý strážný, „král se často nudí, třeba ho kocour pobaví svým předením.“ Kocour předstoupil před krále, uklonil se a řekl: „Můj pán, hrabě (a uvedl dlouhé a vznešené jméno), vás nechává pozdravovat a posílá vám tyto koroptve, které sám ulovil.“ Král byl ohromen krásnými, tučnými koroptvemi a poručil, aby kocourovi dali tolik zlata, kolik unese. „To přines svému pánovi a poděkuj mu za dar,“ řekl král.
Mezitím mlynářův syn seděl doma u okna, podpíral si hlavu a přemýšlel, že utratil své poslední peníze za kocourovy boty, a nevěděl, co od toho může čekat. Vtom kocour vstoupil, hodil pytel na zem, rozvázal ho a vysypal před mladíka zlato. „Tady máš něco za boty,“ řekl, „král tě také zdraví a děkuje ti.“ Mladík byl šťastný, ale nechápal, jak se k tomu zlatu dostal. Kocour mu vše vysvětlil a dodal: „Teď máš dost peněz, ale nezůstane to tak. Zítra si zase obuji boty a ještě tě zbohatnu. Králi jsem navíc řekl, že jsi hrabě.“
Další den se kocour vydal lovit znovu a přinesl králi další dary. Postupně se stal u krále tak oblíbeným, že mohl volně chodit po paláci. Jednou v královské kuchyni zaslechl kočího, jak si stěžuje, že musí vézt krále a princeznu na projížďku k jezeru, i když chtěl jít do hospody. Kocour rychle běžel domů a řekl svému pánovi: „Chceš být hrabě a bohatý? Pojď se mnou k jezeru a vykoupej se.“ Mlynářův syn nechápal, co tím kocour myslí, ale poslechl ho. Svlékl se, skočil do vody, a kocour zatím jeho oblečení ukryl. Když král projížděl kolem, kocour začal naříkat: „Ach, milostivý králi! Můj pán, hrabě, se koupal, ale přišel zloděj a ukradl mu šaty!“
Král ihned nařídil přinést vznešené šaty. Hrabě (mlynářův syn) si je oblékl, a protože král už o něm slyšel díky kocourovi, pozval ho do kočáru. Princezně se mladík líbil a zamilovala se do něj. Kocour mezitím běžel před nimi a přiměl rolníky, aby tvrdili, že pole, lesy a louky patří hraběti. Nakonec kocour dorazil do paláce zlého kouzelníka. Lstí ho přiměl, aby se proměnil v myš, a rychle ho sežral. Palác pak prohlásil za majetek svého pána.
Král byl ohromen bohatstvím hraběte a dal mu princezninu ruku. Po králově smrti se mladík stal králem a kocour v botách jeho prvním ministrem.