Byla jednou jedna kuchařka jménem Hanička. Hanička byla veselá, vždy dobře naladěná a měla zvláštní zálibu ve svých krásných botkách s červenými růžičkami. Každé ráno si je s láskou obouvala, procházela se po zahradě a obdivovala svůj vzhled v zrcadle, které viselo v chodbě domu, kde pracovala. Když se večer vrátila do kuchyně, ráda si nalila skleničku vína, což v ní vždy probudilo chuť k jídlu.
Jednoho dne přišel její pán domu a řekl jí: „Haničko, dnes večer přijde důležitý host. Připrav pro něj dvě krásně upečená kuřata, ať je vše dokonalé.“
„Samozřejmě, pane,“ odpověděla Hanička s úsměvem a hned se pustila do práce. Kuřata pečlivě připravila, osolila a okořenila, a pak je vložila do pece. Zatímco se kuřata pekla, Hanička netrpělivě čekala na hosta. Čas běžel a host stále nikde. Nakonec, protože měla velkou žízeň, se Hanička rozhodla jít do sklepa pro víno.
Nalila si skleničku a poté ji napadlo: „Co kdybych ochutnala ta kuřata? Musím přece vědět, zda jsou dobře upečená!“ Tak vzala vidličku, ochutnala kousek jednoho kuřete a zamumlala si pro sebe: „Hmm, je to tak lahodné!“ Kousek po kousku začala kuřata zkoušet, až si ani neuvědomila, že snědla celé první kuře. „Ale co,“ pomyslela si Hanička, „ještě mám jedno.“
Ale jak čas ubíhal a host stále nepřicházel, rozhodla se ochutnat i to druhé. Ani si nevšimla, jak i to zmizelo. Když se nakonec dveře otevřely a pán domu vešel dovnitř s hostem, Hanička rychle vymyslela plán.
Přistoupila k pánovi a šeptem mu pověděla: „Pane, host má v úmyslu utéct. Zaslechla jsem ho, jak si myslí, že mu chcete uříznout uši, když jste si brousil ten velký nůž!“
Host, který to zaslechl, zbledl a bez dalšího slova se dal na útěk. Pán domu, nechápajíc, co se děje, se za ním rozběhl s nožem v ruce, aby ho zastavil, ale host ještě více zrychlil a v hrůze utekl z domu, myslíc si, že mu jde pán skutečně po uších.
Když se pán vrátil bez hosta a s prázdnýma rukama, zeptal se Haničky: „Co se to stalo?“
„Ach, pane,“ začala Hanička, „host nechtěl zůstat, vzal ta dvě kuřata a utekl!“
Pán se naštvaně chytil za hlavu. „Jak je to možné? Oběd je pryč a host utekl!“
Hanička se však potutelně usmívala a byla v duchu spokojená. Snědla obě kuřata a nikdo na ni nepřišel. A tak Hanička zůstala v bezpečí, zatímco pán dál lamentoval nad ztraceným obědem a zmatečným hostem, který si myslel, že mu chtějí uříznout uši.
A od té doby se Hanička dál procházela v zahradě ve svých krásných botkách s červenými růžičkami, s bříškem plným lahodného kuřete a s vědomím, že ji nikdo neodhalil.
A tak končí naše pohádka o chytré kuchařce Haničce.
1 komentář u „Chytrá kuchařka Hanička“
Omlouvám se, ale tato “pohádka ” pro děti se opravdu nepovedla.