Jeden ovčák v lese pásl ovce. Tu slyší nějaký sykot; jde tam a vidí plamen, a v něm syčí had. A had prosí ovčáka, aby ho vysvobodil.
Rubriky
Autor: Pohádkonoš
Rubriky
Otvírací bylina
Byl jednou nějaký pastýř, který měl syna a byl velmi chudý. Ten se zamiloval do dívky, která byla krásná i pracovitá, ale taky velmi chudá. Proto si ji nemohl vzít, ačkoli ho měla velmi ráda.
Rubriky
Sněhurka
Byl jeden sedlák, jménem Ivan, a žena jeho, jménem Marie; byli už staří a neměli žádných dětí a byli z toho velmi smutní.
Rubriky
O třech dracích
Byl jednou nějaký hrabě. Ten hrabě měl tři dcery a sto prasat. A v tom okolí byl drak, a hrabě musel jemu každý den dávat po jednom praseti. I dal ten hrabě rozhlásit, našel-li by se takový člověk, který by ty prasata pásl a který by je všecky domů přihnal, aby ani jedna nechyběla, že by dostal za ženu jeho dceru, kterou by chtěl.
Rubriky
Almužna
Jeden nuzný žebrák šel po vsi prosit a přišel k Blažkové. Ale Blažková byla skoupá a lakomá, ani kousku suchého chleba žebrákovi nedala a ze světnice ho vystrčila.
Byla jedna zlá žena, která svou vlastní dceru milovala více než oko své; ale svou nevlastní dceru, dobré a krásné děvče, jménem Marika, z celé duše nenáviděla.
Jeden švec spravoval si v sobotu staré boty, aby mohl jít v neděli do kostela. Pracoval dlouho do noci a ráno, ukončil práci, pěkně se oblékl a šel do kostela. Na kázání slyšel, že když někdo obětuje svoje jmění kostelu, Pán Bůh mu stokrát jiným způsobem vynahradí. A protože byl chudý, umínil si, že svou chaloupku prodá a knězi do kostela peníze přinese.
Byl jednou král a měl jedinou dcerušku. I dal vyhlásit, kdo by udělal takovou loď, která by chodila po zemi i po vodě, tomu že by svou dcerušku dal. Tak byl taky sedlák a měl tři syny, dva starší, kteří se za moudré vydávali a třetího nejmladšího, kterého za hloupého měli.
Rubriky
Budulínek
Byl jednou jeden dědoušek a jedna babička a měli Budulínka. Uvařili mu polévku a pravili: „Budulínku, neotvírej žádnému!“ Potom odešli do lesa.
Rubriky
Rozum a Štěstí
Jednou se potkalo Štěstí s Rozumem na nějaké lávce. „Vyhni se mi!“ řeklo Štěstí. Rozum byl tedy ještě nezkušený a nevěděl, kdo komu se má vyhýbat; i řekl: „Proč bych já se ti vyhýbal? Nejsi lepší než já.“