Byla jednou jedna matka, která měla tři dcery. Nejstarší byla hrubá a zlá, prostřední byla o něco lepší, ale také měla své chyby, a nejmladší byla zbožné a dobré dítě. Matka však byla zvláštní povahy – nejvíce milovala nejstarší dceru a tu nejmladší nemohla ani vystát.
Proto ji často posílala do hlubokého lesa, aby se jí zbavila, protože doufala, že se ztratí a už se nikdy nevrátí. Strážný anděl, kterého má každé dobré dítě, ji však nikdy neopustil a vždy ji přivedl zpět na správnou cestu.
Jednou však anděl zůstal skrytý, jako by tam ani nebyl, a dívka nemohla najít cestu z lesa. Bloudila, dokud nepřišel večer, když vtom v dálce spatřila slabé světlo. Rozběhla se k němu a přišla k malé chatrči. Zaklepala na dveře, ty se otevřely, a ona vstoupila. Za nimi byly druhé dveře, na které znovu zaklepala. Otevřel jí starý muž s dlouhým sněhobílým vousem, který vypadal ctihodně – byl to svatý Josef. Přívětivě ji pozval: „Pojď dál, drahé dítě, posaď se na mou stoličku u ohně a zahřej se. Pokud máš žízeň, přinesu ti čistou vodu, ale v lese nemám nic k jídlu, jen pár kořínků, které musíš oškrábat a uvařit.“
Svatý Josef jí dal kořínky. Dívka je oškrábala, přidala kus palačinky a chleba, které jí dala matka, smíchala vše dohromady a uvařila hustou polévku. Když byla hotová, svatý Josef řekl: „Mám takový hlad, dej mi něco ze svého jídla.“ Dívka ráda souhlasila a dala mu více, než si nechala pro sebe.
Po večeři svatý Josef řekl: „Teď si půjdeme lehnout, ale mám jen jednu postel. Lehněte si do ní, já si ustelu na slámě.“ Dívka odpověděla: „Ne, zůstaňte ve své posteli, sláma je pro mě dost měkká.“
Ráno, když se probudila, chtěla pozdravit svatého Josefa, ale nikde ho neviděla. Nakonec za dveřmi našla těžký měšec plný peněz, na kterém bylo napsáno, že je pro dítě, které tam přespalo. Vzala měšec a utíkala domů. Peníze předala matce, která byla tak spokojená, že ji poprvé pochválila.
Druhého dne se prostřední dcera rozhodla také jít do lesa. Matka jí dala větší kus palačinky a chleba. Vše se jí přihodilo stejně jako první dceři. Večer přišla k chatrči svatého Josefa, který jí dal kořínky na polévku. Když byla polévka hotová, svatý Josef jí řekl: „Mám takový hlad, dej mi něco ze svého jídla.“ Dívka odpověděla: „Můžete mít svou část.“
Když jí svatý Josef nabídl postel a chtěl si lehnout na slámu, odpověděla: „Lehněte si do postele, je tam dost místa pro oba.“ Svatý Josef ji nechal spát v posteli a sám si ulehl na slámu. Ráno, když se probudila, svatý Josef zmizel, ale našla za dveřmi malý měšec peněz. Dva kousky si tajně nechala pro sebe a zbytek donesla matce.
Nejstarší dcera byla zvědavá, a třetího dne trvala na tom, že také půjde do lesa. Matka jí dala tolik palačinek, kolik chtěla, a ještě k tomu chléb a sýr. Večer našla chatrč svatého Josefa, stejně jako její sestry. Když byla polévka hotová a svatý Josef řekl: „Mám takový hlad, dej mi něco ze svého jídla,“ odpověděla: „Počkej, až se najím. Pokud něco zbyde, můžeš to mít.“ Snědla však téměř všechno a svatý Josef musel seškrábat zbytky z mísy.
Když jí svatý Josef nabídl postel, vzala ji bez váhání pro sebe a nechala starce spát na slámě. Ráno, když se probudila, svatý Josef byl pryč. Hledala měšec s penězi, ale našla něco na zemi. Když se sklonila, aby to prozkoumala, něco jí zůstalo viset na nose. Ke svému zděšení zjistila, že je to druhý nos, který se pevně přichytil k jejímu vlastnímu. Začala křičet a běžela pryč, až narazila na svatého Josefa. Padla mu k nohám a prosila, dokud se nad ní neslitoval, nos jí neodstranil a dokonce jí dal dva haléře.
Když se vrátila domů, matka se jí zeptala: „Co jsi dostala?“ Zalhala a odpověděla: „Velký měšec peněz, ale ztratila jsem ho cestou.“ „Ztratila?“ zvolala matka. „Najdeme ho!“ Chytila ji za ruku a šly ho hledat. Cestou však z ničeho nic padla mlha a matka s dcerou zabloudily. Už nikdy více je nikdo nehledal.